Dopis pro maminku

Kristýnka žije sama s maminkou v malém útulném bytečku. Mají se moc rády a dělají spolu spoustu zábavných a zajímavých věcí. Kristýnka je veselá holčička, ale někdy jí bývá smutno. Třeba když jí méďa upadne do bláta a musí pak do pračky. Maminka je taky moc veselá, ale taky někdy bývá smutná. Třeba když Kristýnka přinese ze školy špatnou známku. Kristýnku to moc mrzí, když vidí, že se maminka neusmívá. Chtěla by ji nějak potěšit. Jednou byla maminka smutná, když vytáhla dopis ze schránky. "Co je v tom dopise, maminko? Proč jsi kvůli tomu smutná?" ptá se jí Kristýnka, ale ta ji jen pohladí po vlasech a řekne "Toho si nevšímej, holčičko, to nic. Běž si hrát." jenže Kristýnka si nechce hrát. Chce aby byla maminka zase veselá. "Za to můžeš ty!" zamračí se na dopis, který leží na stole. Chtěla by si ho přečíst, ale ví, že číst cizí poštu se nesmí.

"Když je maminka kvůli tomuhle dopisu smutná, měla by dostat jiný, který ji potěší. No jo, ale od koho? Kdo ho má napsat?" Kristýnka chvilku rozmýšlí a pak se usměje. Chodí přece už do druhé třídy a psát už dovede. Sice si ještě někdy poplete nějaké to písmenko, ale to jí maminka jistě odpustí.