Jak Minda s Punťou vyzráli na lupiče

Královská dcerka Apolenka moc toužila mít nějaké domácí zvířátko. A protože měla moc hodné rodiče, kteří by jí snesli modré z nebe, stalo se, že maminka královna Apolence přinesla chlupaté a roztomilé štěňátko, co by se Apolence vlezlo právě tak do kočárku pro panenky. "Jmenuje se Archibald, Norbert, Krystián, Herbert von Bišon" představila královna psího kamaráda princezně. Ta vzala pejska do náruče, dala mu pusu do hedvábného kožíšku a řekla "Já ti budu říkat Punťa." "Říkej si mu, jak chceš, ale nelíbej ho." zabědovala maminka královna a raději odešla za panem králem do hodovní síně, aby mu řekla o novém obyvateli zámku. "Takového pejska, jako jsi ty, jsem ještě nikdy neviděla." říkala Apolenka Punťovi "Jsi tak krásně chlupatý a běloučký a roztomiloučký. Vypadáš opravdu královsky."

V tu chvíli se zase otevřeli dveře a v nich stál tatínek král s malou, ale za to ohromně chlupatou kočičkou. Byla skoro stejně chlupatá jako Punťa, jen byla celá černá. "Jmenuje se Filoména, Patrície, Kunhuta, Alice, Činčila Perská." představil tatínek kočku. Apolenka Punťu postavila na zem a vzala si novou společnici "Já ti budu říkat Minda." prohlásila a políbila ji na hlavičku "Říkej si jí, jak chceš, ale nelíbej ji. A co tu dělá ten pes?" zabědoval tatínek král a odešel za paní královnou do hodovní síně. "Tak krásnou a chlupatou kočku jsem taky ještě nikdy neviděla." říkala Apolenka Mindě "S tím splácnutým čumáčkem vypadáš velice urozeně."