Jak se Natálka naučila bruslit

Letos Natálka dostala k Vánocům zbrusu nové brusle. Má z nich ohromnou radost a hned druhý den s nimi vyráží na kluziště. Nazuje si je a pokouší se postavit. Jde to ztuha, ale povede se. Když ale šlápne na zamrzlou plochu, je to horší. Klouže to víc, než čekala a po pár vteřinách už Natálka sedí na zadečku. Jauvajs. Postaví se znova a zase to zkusí. Tentokrát jí nožičky ujíždí na druhou stranu a Natálka dopadne na kolínka. Má je teď pěkně potlučená. Ostatní děti kolem ní krouží a prohánějí se na ledu tam a zpátky. Jenom Natálka se na bruslích ne a ne udržet. Spadne vždy dřív, než do pěti napočítáš. Děti kolem se jí začínají pošklebovat a Natálce je do pláče. Když zase upadne, zuje si brusle a zamračí se na ně "Vy hloupé brusle, to je kvůli vám!" zlobí se a jde raději domů. Je stejně už nejvyšší čas. Maminka už chystá svačinu. "Venku pořádně mrzne. Udělám ti kakao na zahřátí." pohladí maminka Natálku po vlasech a ke kakau přidá ještě krajíc chleba namazaný máslem. Natálka nemá na jídlo vůbec chuť. Kouká na krajíc a najednou se jí zdá, že po něm něco leze. Asi moucha - pomyslí si a mávne rukou, aby mouchu odehnala. Jenže moucha nic - Natálka se zadívá pozorněji - není to moucha. Je to naprosto maličký, maličkatý trpaslíček. Co se to děje? Trpaslíček se najednou začíná zvětšovat. Už je velký jako prst, už je velký jako hrníček s kakaem a už sedí na kraji stolu a kouká na Natálku. Natálka zase kouká na trpaslíka.