Koleda, koleda, Štěpáne

07.05.2020

Druhý svátek vánoční - svátek svatého Štěpána je u Hanousků svátkem hned trojnásobným. Jednak proto, že jsou Vánoce a pak hlavně že dědeček se jmenuje Štěpán. Nu a aby toho nebylo málo, dostal i vnouček tohle jméno.

"Dva Štěpánové v rodině, to se musí oslavit." říká táta a začne prozpěvovat

"Koleda, koleda, Štěpáne,

co to neseš ve džbáně..."

Malý Štěpán tuhle říkačku nemá rád. O svém svátku ji slyší všude a všichni se mu kvůli tomu smějí. Maminka sice říká, že to není pravda, že je to jen dětská říkačka, ale jemu to zkrátka tak připadá. "Je to ale hloupá koleda" durdí se "Místo aby Štěpána ze říkanky politovali, že mu psi snědli koledu, ještě se mu smějí a dávají mu koledu třeba hlínou posypanou." táta se směje na celé kolo "Přece bys nechtěl, aby se zpívalo

"Chudáček, chudáček, Štěpánek,

rozbil sobě nosánek..."

Teď už toho má malý Štěpa, jak se Štěpánům také říká, tak akorát dost. Zavře se nazlobeně do svého pokojíčku a nechce nikoho ani vidět. A aby opravdu nikoho neviděl, pojistí si to polštářem, který si na postýlce přetáhne přes hlavu. "A mám od všech klid." myslí si.

Klid ale netrvá dlouho. Najednou ho někdo začne šimrat do chodidel. Štěpa kopne nohou, ale radši ne moc, je mu jasné, že je to maminka nebo tatínek a nechce jim ublížit "Nech toho!" zakřičí z pod polštáře, ale šimrání neustává. Chvíli to vydrží, zatne zuby, ale pak už se to vydržet nedá. Odhodí vztekle polštář a chce se rozkřičet, jenže na kraji postele nesedí maminka ani táta, ale docela cizí kluk asi jeho věku. "Ahoj" pozdraví ten kluk "já jsem Štěpán" představí se. "A..ahoj, já jsem taky Štěpán." představí se Štěpa "Co tady děláš?" "Přišel jsem pro tebe. Jdeme spolu koledovat." vysvětluje kluk "Cože? Koledovat?" nechápe Štěpa a má pocit, že si z něj ten druhý Štěpán utahuje. "Jo, jdeme koledovat. Musíme si přece opravit pověst, aby už se o nás nezpívalo, že se věčně válíme na ledu a psi nám jí koledu." kluk se sám rozchechtá nad tím, jak pěkně se mu to rýmovalo. "Neboj, do večeře budeme zpátky." mrkne ještě a než se Štěpa naděje, jsou oba v cizím městě, nebo spíš vesnici, mají v rukou džbánky, jako ze starých obrázků a kluk zavelí "Jdeme!"


© 2018 Mezi pohádkami. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky