Popletená vánočka

"Uděláme mámě překvápko. Upečeme spolu vánočku." navrhne těsně před Vánoci táta a hned začíná hledat potřebné věci. "No tě pic... to zase dopadne." chytá se za hlavu Janička. "Neboj, všechno se zvládne. A máma bude čubrnět." uklidňuje ji táta, zatímco si uvazuje zástěru kolem pasu. "Co potřebujeme jako první?" "Řekla bych, že recept." tipuje Janička a táta tleskne do dlaní "Správně! Recept! To je základ." a už listuje v kuchařských knihách "Americké brambory, buchty, cibulačka, dalamánek..." pročítá táta seznam receptů až se konečně dostane k písmenu V "Tady je to! Vánočka." zamne si ruce "Mouka, mléko, vejce atd. atd. no tak to máme jedna dvě." Janička si sice myslí, že to jedna dvě nebude, ale radši tátovi podá mísu, ve které maminka zadělává na koláče. A táta už to do mísy láduje. Sype mouku, lije mléko, ještě cukr musí přidat a teď těsto pořádně zpracovat. Noří ruce do směsi v míse a míchá a míchá. Občas mu trochu mouky nebo cukru z mísy vyskočí, ale táta se jen směje "To se zamete. Hlavně, aby bylo těsto pěkně propracované." a za pár chvil má táta skutečně pod rukama hmotu, která si bez uzardění může říkat těsto. "Tak a teď to necháme odpočinout, pěkně vykynout a bude hotovo." jásá táta, když si pod tekoucí vodou smývá zbytky těsta z dlaní. "Hotovo vůbec nebude" upozorňuje Janička "Po vykynutí se vánočka musí uplést a hlavně upéct." táta mávne rukou až na Janičce přistanou mokré kapičky "Maličkost. Uplést vánočku, to je hračka." Janičce by se zase chtělo pochybovat, ale raději mlčí a je zvědavá, co bude.

Když je těsto vykynuté, pustí se táta do pletení. "Jak jen to ta maminka dělá?" uvažuje nahlas a prohlíží si Janiččiny zapletené copánky, co jí ráno maminka udělala. Jenže uplést vánočku není jako uplést cop, a tak se s tím táta hmoždí a hmoždí. "Hurá, už vím, jak na to." zajásá za chvíli a kapka potu mu ukápne z čela "Hezky hladce, obrace, zprava, zleva, a ještě něco doprostřed. A je to!" oddechne si. Ale Janička se moc nadšeně netváří. Vánočka vypadá spíše jako do sebe zamotaná chobotnice než jako vánočka.

Podivná motanice leží na plechu a tváří se jako by se jí tátovo snažení pranic netýkalo. Táta znova nakoukne do kuchařské knihy a začne se shánět po vajíčku. Rozklepne ho do hrnečku a mastipírkem vánočku celou pěkně potře. Janička zatím zapnula troubu a táta už nese plech s vánočkou. Dvířka klapnou a táta si třikrát odplivne pro štěstí.