Překvapení od hvězdiček

Spousta domečků je o Vánocích osvětleno barevnými světýlky. A když ne domeček, tak třeba alespoň stromek před domkem. Ale u Dolínků je to jinak. Šimon by sice rád nějaká světýlka pověsil, ale sám je na to ještě příliš malý a máma s tátou mu s tím pomoci nechtějí. "Je to zbytečné. Stejně bychom to za pár dnů zase museli sundat." odbyl ho táta a poslal ho raději počítat příklady do matematiky. Šimon nemá matematiku vůbec rád a příklady jsou o to smutnější, když oknem vidí souseda, jak rozvěšuje světýlka po střeše protějšího domu. "Aspoň jedno okno." zaprosí znova Šimon, ale zase nepochodí.

Na Štědrý den před večeří jde celá rodina Dolínkova na společnou procházku. Sníh křoupá pod nohama, mráz štípe do tváří a městečko překrásně svítí. Až na jediný smutně vypadající domeček. A smutný je z toho i Šimon, i když už radši nic neříká, aby nekazil vánoční pohodu. Z nebe to ale pozorují hvězdičky. Houpají se na nebi a vidí a slyší vše, co se dole na Zemi děje. "To je tak smutné, že je Šimon smutný." posteskne si jedna hvězdička a druhá se hned přidá "To máš pravdu. Má chudák smutné celé Vánoce." "A má navíc smutný celý dům." přidá se třetí hvězdička. "Co kdybychom mu pomohly a Vánoce mu trochu rozveselily?" navrhne další, docela malinká hvězdička. "To je sice dobrý nápad, ale jak bys to chtěla udělat?" zeptá se jiná "Jednoduše. Posedáme si na střechu a na okna a budeme svítit jako klasické vánoční osvětlení." několik hvězdiček nadšeně zatleská "Kdo chce jít s námi, ať zvedne ruku." zahlaholí velká hvězda se zvučným hlasem a ani nestačí počítat, kolik zdvižených rukou kolem sebe vidí. "Ale musíme se prve dovolit Měsíčka, jestli nás pustí." připomene ještě ta maličká hvězdička. "Tak se zeptej ty. Jsi z nás všech nejmenší a nejroztomilejší, tobě to Měsíček jistě dovolí." vybídne ji větší sestřička. A tak se malinká hvězdička vydá za velikým a moudrým Měsícem, který má nad všemi hvězdičkami dohled. Stará se o ně a dohlíží, aby každá byla přesně tam, kde má být.