Vánoce v postýlce

"Hepčííííí" kýchá Žanetka. "Máš rýmu jako trám." konstatuje maminka a zahání dcerku do postele "Uvařím ti horký čaj s medem. Musíš se vypotit." Jenže Žanetce se marodění pranic nelíbí. Jako by nebylo dost na tom, že ji škrábe v krku, ale ještě k tomu se blíží Vánoce. Na ty se Žanetka převelice těší a nechce je proležet, a tak poctivě pije horký čaj, baští pomeranče od babičky a s šálou kolem krku a čepicí na hlavě se zachumlá do peřin.

Jenže rýma ne a ne ustoupit. Kolem Žanetčiny postýlky se vrší hromádka kapesníků a bacily se nehodlají vzdát. Vůbec jim nevadí, že Štědrý den je už zítra. "Změřím ti teplotu." říká maminka a nese teploměr "Máš horečku. Do zítra se nevyléčíš. O Štědrém dnu budeš muset ležet."

A taky to tak opravdu je. Druhý den, v den z celého roku nejkrásnější, maminka nedovolí Žanetce vystrčit z postýlky ani nos. Žanetka nesmí ani do kuchyně nakouknout, jak se připravuje štědrovečerní kapr, ani do předsíně, podívat se, jestli táta přinesl stromeček a už vůbec ne na společnou procházku, na kterou vždy o Vánocích chodí celá rodina. A co je ze všeho nejhorší, nebude smět ani ke stromečku. Žanetce je do breku "My ti dárečky přineseme, pokud pod stromečkem nějaké budou." slibuje táta "Ale to není ono. To vůbec není ono." naříká holčička a dá se do pláče. Celé Vánoce má zkažené. Pláče tak moc, že z toho až usne.

Zdají se jí samé ošklivé sny. Honí ji v nich usmrkaní sněhuláci s teploměry namísto nosů, a místo sněhových koulí po ní hází pilulky. Žanetka se v postýlce převaluje a hází sebou ze strany na stranu.

Mezitím se v pokojíčku odehrává něco, čemu by se klidně mohlo říkat vánoční zázrak. Trochu v něm sice má prsty tatínek, trochu maminka a trochu psík Punťa, ale o tom pomlčíme, abychom kouzlo nezkazili. Psst!