Volání Ježíška

Verunka napsala dopis Ježíškovi, dala ho do obálky a čekala, až přijdou Vánoce. Jenže dřív než Vánoce, přišlo stěhování.

"No to je nadělení." myslí si Verunka "Ježíšek teď nebude vědět, kam má dárky přinést. Na dopise je ještě stará adresa a novou Ježíšek nezná." maminka se Verunku snaží uklidnit "Neboj se, Ježíšek si nás určitě najde." ale Verunce se tomu nechce věřit. "V našem starém bytě teď bydlí jiní lidé a ti teď dostanou naše dárečky a my nebudeme mít nic." strachuje se a je jí do pláče. Tak se těšila na novou panenku a ta teď skončí bůhví kde... "A co když se o ni ti lidé navíc nebudou starat?" rozpláče se teď už Verunka doopravdy a mamince dá velkou práci ji utišit.

Verunka musela pozotvírat ještě pár okýnek adventního kalendáře a přišel Štědrý den. Všechno vypadalo normálně jako o každých Vánocích. Cukroví, zdobení stromečku, příprava večeře... jen Verunka byla celá nesvá. Místo aby její strach z toho, že ji Ježíšek nenajde ustupoval, tak sílil každým okamžikem. "To tedy budou pěkné Vánoce bez dárečků." brblala si pod fousy a tajně uloupla mandličku z čokoládového cukroví na tácu.

"Co když má ta naše holka přeci jen pravdu." šeptají si rodiče v kuchyni, aby je Verunka neslyšela "Chtělo by to nějak pojistit." říká tatínek a hned dostane nápad "My Ježíška přivoláme a ukážeme mu správnou cestu, aby nezabloudil." maminka jen povytáhne obočí "A jak to chceš udělat?" "To už nech na mě." usměje se lišácky táta a jde hledat něco do skříně